(CZ)

V roce 1993 jsem dostal pozvání do elektronického studia Polského rozhlasu ve Varšavě a připadal jsem si tam jako venkovan. Po dvou týdnech jalových pokusů "využít" úžasné možnosti techniky (polština užívá ještě výmluvnější "vykořistit") jsem se rozhodl pro řešení vzhledem k těm možnostem nestydatě jednoduché. Sestavil jsem koláž ze čtyř archivních nahrávek autentického folklóru (tři z různých končin Polska a zpěv osmdesátileté Maďarky) a z několika málo zvuků přírody, které jsem vlastnoručně nahrál na vypůjčený DAT na Šumavě. Studiovou techniku jsem využil střídmě, jen trochu čištění, stříhání a míchání; druhá část je dokonce něco jako ready-made. Elektronika, které jsem tolik nedůvěřoval, mi nakonec pomohla vytvořit jakýsi manifest za přírodu v hudbě, "na prsou" hudebních technokratů nahrát protestsong proti technologizaci hudby. Protestsong jakoby zpívaný polním strašákem, který má na pódiu vykukovat z klavíru.

Martin Smolka