(CZ)

Kafkova povídka Výlet do hor má zvláštní půvab, když si ji česky myslící a cítící čtenář čte německy. (Můj zvláštní dík patří germanistce Alici Staškové, která mne na tuto zvláštnost upozornila.) Povídku uvozují stesky na osamělost, sled vět jako "nikdo nepřijde" a "nikdo mi nechce pomoci". Zápor je v každé větě, jak už to v němčině chodí, vždy jen jeden, a to podmět Niemand. Čteme (doslovně přeloženo) "nikdo přijde, nikomu jsem něco udělal, nikdo něco zlého udělal mně, nikdo mi chce pomoci…". A pak náhle v Kafkově hravé mysli všichni Ti nikdové (nýmandi!) ožijí a jdou s ním na výlet do hor. Kratinká povídka vrcholí vizí družnosti a rozletu. Vyrostla z jazyka, poháněna hravostí a ironií. Napsal ji člověk, jehož mateřštinou byla němčina v převážně českém prostředí.

Proto se stal tento text východiskem ke skladbě, šité na míru spolupráci českého a německého studentského sboru, a to tak, aby každý mohl zpívat ve své mateřštině. Další Kafkovy rané povídky jsem zvolil jak pro jejich mladistvý humor a témata, tak i pro miniaturní rozměry – na čtení jsou trochu krátké, zavoní a zmizí, a tak stojí za to vzít je pod (hudební) drobnohled.

Martin Smolka