(CZ)

Part jednoho klavíru je jakoby stínem druhého – hrají stejné nebo podobné, s různým opožděním (kdo stíní a kdo je stínem, to si střídají). Klavíry jsou nepatrně napreparovány tak, že i samotný tón jakoby vrhá stín v podobě jemného echa či oktávového flažoletu. I základní dynamika je jen stínová – co nejtenčí pianissimo. A ozvou-li se silnější tóny, tedy jen k vybuzení rezonance – stínu.

Celý kus je pak ozvěnou, odrazem, otiskem kousku saxofonového. Jako když v šikmém zimním slunci na stěně v kuchyni mihotá se stín větvoví. Je míruplné ticho a trochu teskno.

Martin Smolka