(CZ)

Technicky vzato je Rubato mikrointervalovou (osminotónovou) studií. Vše je nivelizováno (dynamika, tónový rozsah…), sluch ani nemá co jiného sledovat než muší kroky houslí, jak jemně koření nasládlé trojzvuky klavíru.

Výrazově jde o jakési poplašené stáhnutí do sebe. A konejšení. Tiché jádro skladby je nejspíše snem, zatímco krajní části jsou realita – tvrdý, hlučný svět. Vlastnosti toho snu? Bezčasí, ticho, plynutí bez tíže.

Jinak v zásadě vykladačství hudby je blbost (smí se takové slovo na baště ušlechtilosti – v koncertní síni?). Básník Ivan Wernisch například píše, že žádnou svou báseň vyložit neumí a že smysl každé básně se podle něj kryje se smyslem básnické tvorby vůbec.

Martin Smolka