(CZ)

Čirá ztřeštěnost, sepsaná přímo pro dnešní příležitost, pro nevšední setkání cembala a čtveřice saxofonů na tomto branickém dvorku. (Saxofony jsou záměrně pečlivě rozladěné.)

Psal jsem ji se vzpomínkou na branického občana Josefa Smolku, mého dědečka, okouzlujícího šviháka a gentlemana, a měl jsem při tom na paměti, že můj tatínek, když v Bráníku vyrůstal, chodil do tohoto domu do kina a tedy nejspíš právě zde poprvé zaslechl zvuk saxofonu.

Šviháka Josefa jest si představovati hladce vyholeného a nažehleného, s brilantně uvázanou kravatou, v plstěném klobouku, který s oblibou připonadzdvihoval, kdykoli potkal dámu. Jeho synka Járu pak v pumpkách, s brýličkami.

Martin Smolka (2009)

(EN)

Pure craziness written directly for today‘s occasion, for the unusual encounter of harpsichord and four saxophones at this yard in Braník. (The saxophones have been deliberately and carefully mistuned.)

I wrote this piece remembering a citizen of Braník, Josef Smolka, my grandad, a charming dandy and a gentleman, and writing it I bore in mind that my daddy, when he was growing up, used to go to the cinema which was in this house, so it is very likely that this is where he heard the sound of saxophone for the first time.

Josef, the dandy, is to be pictured clean shaven, neat, with his tie brilliantly tied, in a felt hat which he lifted slightly whenever he met a lady. His little son Jara, dressed in knickerbockers and wearing spectacles.

Martin Smolka (2009)