(CZ)

Tyto etudy vznikly z potřeby zpřístupnit zvláštnosti soudobé sborové hudby a specifické techniky, které do ní vnesla avantgarda, i sborům, kde zpívají neškolení pěvci, a kde se zpívá spíše pro radost. Jsou to převážně hříčky, zábavné jak tím, jaké zvuky a aktivity vyžadují (např. "indiánský" pokřik), tak textem (např.seznam slavných jmen, které absurdně kontrastují historicky a kulturně, ale tvoří zvláštní jednotu zvukově).

Etuda I procvičuje tzv. neurčenost (metodu Johna Cagea "indeterminacy"). Část rozhodování je ponechána na každém jednotlivém interpretu (např. kdy v daném časovém rozmezí zazpívá svůj zvuk) nebo na nějakém objektivním jevu (např. na délce dechu nebo rozsahu hlasu).

Etuda II procvičuje tzv. aleatoriku – každý nasadí jindy a zpívá melodii ve svém tempu, mírně odlišném od ostatních. Tóny melodie se jakoby rozlijí a vytvoří souzvuk všech tónů melodie plný vnitřního pohybu.

Etuda III se soustředí na hudebnost řeči - pomezí mezi sborem a voicebandem, zpěvem a recitací.

Etuda IV připomíná Schönbergovu techniku, zvanou Klangfarbenmelodie - po celou etudu se opakuje jediný akord, zatímco partituru představuje text, něco jako mapa proměn vokálů a konsonant.

Etuda V stojí na glissandech, zpívá se na neurčitý vokál. Čtyři etudy byly hravé, střídaly grotesku a poezii, v páté nastupuje expresivita až dramatická.

Je možné vybrat jen některé a zvolit libovolné pořadí. Etudy mají různou obtížnost – např. č. I je velmi snadné, č. II a III nabízejí snadnější nebo obtížnější varianty. Je počítáno se sborem, kde převažují ženské hlasy a kde mužské hlasy jsou víceméně barytony s nevelkým rozsahem. Notace je často grafická nebo textová,aby odpadly potíže s luštěním komplikovaného notového zápisu.

Martin Smolka

(EN)

Fünf Choretüden were written originally for the purpose of workshop for amateur choir singers, where I was invited as conducting composer. I decided to provide the participants with techniques of new music, which they usually do not meet in repertoire of their choirs. Therefore I wrote five studies, each based on one problem such as indeterminacy, aleatory, glissandi, Klangfarbenmelodie and sonoristic tools derived from speech and unusual use of voice.

The interpretation demands were kept on level accessible to nonprofessionals. The piece is intended for choir, where female voices are in majority and male voices are more or less baritones with limited voice range. Skills of the involved singers may differ, simple graphic and textual notation makes most of the reading easier for people, who feel scared of scores. Any selection of the studies in any order may be performed. Some of the studies are very easy to perform (especially No.1), some offer choice between less and more difficult alternatives (No. 2 and 3).

To open up a new music language to possibly shy singers, the piece works mostly with humor and absurdity both in activities demanded (such as Indian shriek from Western movies) and in text (e.g. the funny mass of names extremely diverse historically and culturally, but creating an impressive sound unity, in Study No.3). However, there is also lyricism (modal material of the aleatoric Study No.2) and even dramatic expression (the study on glissandi, No.5).

Martin Smolka