(CZ)

Úlevné cesty domů z hodin klavíru provazívala Bachova hudba, znějící bezděčně kdesi vzadu v hlavě jako nějaký filmový podkres. Nepamatoval jsem si ty skladbičky dobře a tak se mi hlavou mátožívala nekonečná smyčka, had zakousnutý do svého ocasu, věčná sekvence, bezedně klesající sled průtahů...

Dopřávám si opožděné vyhoštění této zaprášené můry, vymýtání skřítka Bašíka z bezbranné klukovské kebule. Záludně jsem zasmyčkoval sedmasedmdesátiprocentní výtažek ze skladbičky, původně prý loutnové. Noty vydal Max Reger, aby proputovaly bůhvíkolika prstíky a antikvariáty až k mé neteři, která se dnes skrz ně zbrkle proklopýtávává po piáně za mými (nikoli zády, ale) zdmi.

Zřejmě díky té loutně se to motá výlučně od a1 dolů, a že mám rád mléčný zvuk hluboké flétny a gé-struny na houslích, zvolil jsem instrumentační techniku zn. Pepek Vyskoč: co je nad c1, to dám flétně, co je pod ním do malého g, ať hrají housle, v basovém klíči nechť si zařádí akordeón. Klavír dostal práci rezonančních strun. Celé ať to zní jakoby bezděčně, někde vzadu, jako nějaký filmový podkres pod...

Drabý Šebesto byl okřídlený výrok nejoblíbenějšího profesora na konzervatoři, Prantiška Kovaříčka. Vzpomínal, že si za mlada četl v časopisu "Dalibor", v ročnících z hloubi minulého století, a že tam vycházely příběhy o slavných skladatelích, nehorázně fabulující historické nesmysly. Citovanou "kratochvilnou novelu" o Bachovi jsem v universitní knihovně vyhledal, a nezklamala: půvabný archaický jazyk, romanticky zbožšťující a jiráskovsky obšírné vykreslení postav, krkolomné počešťování všeho německého, zkrátka přehršel exotických vůní pokleslého čtiva dávné doby. (Doby, kdy Bedřich Smetana byl mladší než já dnes!)

Věnuji tento dobře míněný nesmysl "Požoni sentimentálu", protože kdo jiný by toto mohl hrát, a tedy Marku Piačkovi, protože on je tou čtvrtinou "Požoně", se kterou se už znám, a ve velké úctě profesoru Františku Kovaříčkovi jako dík za to, jak chytře nám rozšiřoval obzory, že, jak jsem pochopil v té universitní knihovně, se mi rozšiřují dodnes.

Martin Smolka