(CZ)

Dva klavíry, naladěné o desetinu tónu od sebe, umožňují jakoby pozorovat oblíbený septakord v různých osvětleních, v jemných odsíněních zdánlivě spíš barevných než výškových (1. Žiraferie) nebo hrát Satieho Gnossienne v pobuřujícím a zároveň rozbujařujícím rozladění (2. Smělý pohled směr Paříž) či opájet se zvláštními zázněji interferujícího unisona pod pedály (3. Hlemýždí smyk). To je, mimochodem, pro jedíneho hráče za dvěma klavíry to nejtěžší: ušlapat oba pedály. Bubeník jednou polaská bubínky v lyrickém doprovodu, podruhé vydrnčí augmentaci Satieho melodie vírem na 11 pochodových bubnech, potřetí lká, ba příšerně naříká na pekinský operní gong.

Martin Smolka