(CZ)

Kapitola dějin hudby 20. století „minimal music” podle mě skončila někdy v 80. letech.

Zajímavé je sledovat, co dnes píší zestárlí protagonisté, kteří našli z poměrně uzavřeného, sebevyčerpávajícího idiomu minimal music cestu ven, dál. Z toho, co znám, pro mě výrazně vyčnívají tři skladby z 90. let: Steve Reich – Different Trains, Terry Reily – Cactus Rosary, Louis Andriessen – Tao. Každý z autorů svým způsobem se tu značně vzdaluje od původního stylu: ubylo repetic a magického nekonečného tepu, povolila různá omezení – na jednu zvukovou barvu, na vlastní ensemble a jeho specifické dovednosti, na hlučně elektrifikovaný sound, na pár tónů, na jednu či dvě harmonie; celek je členitější, rozmanitější. Každý z nich užívá spíše zaběhané postupy svého osobního stylu… plus něco. Přenesli totiž akcent z repetitivní techniky na něco jiného. Reily se koncentroval na přirozené ladění, Steve Reich na melodii mluvené řeči (janáčkovské téma!), Louis Andriessen si začal více hledět sonoristické kvality. Vznikla hudba, která vlastně není tak důsledná jako původní minimal music, hudba de facto konvenčnější, bližší běžné soudobé hudbě, méně líbivá. Už to není „minimalismus“. Někomu může scházet čistota, razance a radikalita původní repetitive music, já si ale cením té nové kvality, toho posunu.

Méně zajímavé je sledovat ty z původních minimalistů, kteří od originálního zacházení s prvky pokleslého vkusu poklesli k rozmnožování pokleslého nevkusu (Philip Glass, John Adams, Michael Nyman).

Doba, kdy minimal music inspirativně působila na další generace, zejména ve východní Evropě (např. tvorba maďarského souboru Group 180, litevského Vilnius New Music Ensemble, bratislavského Veni) je nenávratně pryč. Výraznější osobnosti těchto skupin zákonitě brzy dospěli jinam (např. Tibor Szemzö k multimediálním a multikulturním kolážím). Dnes je žívá nejvíce tam, kde na ni navázali nejspíš nevědomky a kde ta příbuznost je zřejmě do značné míry podmíněna novým technickým východiskem – v taneční hudbě, vytvářené na počítačích (ale nezačínal Reich magnetofonovými smyčkami?)